Na 1. listopad jsme se opravdu těšili. Čekala nás totiž další návštěva divadla Minor, kde už jsme takřka jako doma :-). Tentokrát pro nás Jana vybrala představení Demokracie. Proč? Odpověď je nasnadě – volby jsou za námi a oslavy 17. listopadu před námi. Není proto na škodu si pořádně připomenout, na jakých principech naše společnost stojí a funguje.

Po příjezdu do Prahy nám sice zbyla chvilka na minorovskou hernu, ale pak už honem do sálu. Začátek představení byl docela zvláštní. Na scéně se objevují obrovské, menší a také docela malé barevné kostky, mezi ně vcházejí herci v poměrně kuriózních kostýmech a vykřikují podivná hesla. Například: Cvičit! Učit! Tančit! Hrát si! Neřešit! Dožít! Po chvilce nám dochází, že tato hra je plná symbolů. Jednotliví herci totiž reprezentují politické strany a jejich hesla symbolizují jejich volební program. Po politické debatě, kde ho předsedové stran ještě…blablabla….blabla…..upřesní, už následují volby. Voliči chodí ke komisi, vhazují hlasovací lístky, hlasy se sčítají a už známe výsledky. Zvítězila strana Cvičit! Ta následně vyjednává o koalice a o vládě. A pak už se…á dva tři…může začít vládnout.

O přestávce svačíme ve foyer a mezi nás přicházejí postavy z divadelní hry a přesvědčují nás, abychom v následujících volbách volili právě je. Každý má přitom svůj fígl. Někteří s námi vlídně promlouvají z očí do očí, někteří volí údernější styl nebo se v nás snaží vyvolat soucit. Jsme trochu zmatení. Copak my budeme volit?! Vždyť nám ještě není osmnáct. Ale jsme v divadle a tady je možné vše. Před návratem do sálu dostaneme každý placku místo občanky a do ruky hlasovací zařízení s pěti tlačítky. Tak opravdu. Jde se volit!

Celkem zažijeme čtyři volební období, ve kterém se všechny strany postupně prostřídají podle toho, jak se mění naše volební rozhodnutí na základě uplynulého volebního období. Strana Cvičit! je populární hlavně mezi kluky, zatímco holky dávají přednost straně Tančit! Svého vítězství dosáhne i strana Hrát si! Celkem neoblíbenou se ukáže být strana Učit! (jakto??!!) a opomíjenou strana Dožít!, která svým volebním programem cílí spíše na starší populaci. Ale my přece také jednou zestárneme. Neměli bychom na to myslet už teď?!

Z představení odcházíme s hlavou plnou otázek. Naštěstí si jich spoustu můžeme ujasnit druhý den ve škole při skupinové ranní reflexi a zážitek tak snáze vstřebat a své pocity a myšlenky sdílet se spolužáky.