…a výlet busem podniknou. Nebo taky nepodniknou, protože v Podkrkonoší je autobusová doprava
naprosto nevyzpytatelná a autobusy, které mají jet, nejedou, a ty, které jet nemají, míjí naši pěší
skupinu v požadovaném směru o pikometry. Druhá možnost tedy je, že někdo… ale ne, prostě ve
vrchlabsko-jilemnické dopravní síti čert aby se vyznal, a doufáme, že si to tady někdo zodpovědný
přečte a zjedná nápravu.
Ale k věci. Dnes vstávali pašeráci o půl osmé, tedy v úplně stejný čas jako v jiné dny tady ve
Špindlerově Mlýně. Na snídani chleba s marmeládou (nebo se sýrem pro toho, kdo nerad sladké) a po
tradičním dvacetiminutovém řazení před chatou a sériovém odbíhání tu na záchod, tu pro vodu,
konečně vyrážíme na autobusové nádraží. Tady, řekli byste si po kritickém úvodu, začne drama. Tak
ještě ne, přátelé, ještě ne. Vyčkejte do Jilemnice. Cesta tam trvá asi třičtvrtě hodiny, někteří pašeráci
(s hořkým úsměvem) vtipkují, že nevystoupí, protože cílovou stanicí busu je Praha-Černý Most.
Nakonec jich ale z autobusu vystoupí plný počet (někteří za ruku).
V Jilemnici si necháme ujet původně plánovaný autobus, který navazuje opravdu těsně,
protože…pche… za chvíli jede další. Jenže nejede. Takže svačíme, někdo rovnou obědvá, každý dle
svých preferencí, vede se debata o tom, jak daleko je náměstí a jak rychle by takovou trasu orientační
běžec mohl zdolat. Ale to už přijíždí kýžený autobus. Tedy jiný, ale s požadovanou cílovou destinací.
Tedy skoro. Zastavuje jen o dva kilometry vedle.
Nakonec se před obchůdkem Třpytivá krása v Poniklé rozbalují svačiny (nebo oběd, protože každý
podle svých…) krátce po dvanácté. Kdo je syt, jde sytit svou touhu po třpytivé kráse. Jeden by řekl, že
vánoční ozdoby z foukaných perliček jsou tak trochu holčičí záležitost (kdyby měl gender stereotypní
uvažování), ale stříbřitým kuličkám propadají i pašeráci kluci, protože mezi zbožím jsou taky motorky,
letadla a pavouci (omlouváme se za gender stereotypní uvažování). Paní s vysokým hlasem pak
pašerákům ukazuje, jak se ze skleněných tyčinek nad plamenem a pod vzduchem stávají perličky, jak
se stříbří, barví, pomalovávají a skládají např. do tvaru kudlanky (konečně něco nestereotypního).
Další dění zůstává v utajení, aby bylo překvapení. Protože bez utajení překvapení není.
Pak nastává zmíněné martyrium s autobusovými spoji, kdy zpáteční cesta svou časovou dotací
překonává délku proběhlé exkurze a je proložena pochodem, čekáním na zastávce, na mezizastávce,
prohlídkou Jilemnice a Zvědavé uličky, přebíháním mezi nástupišti až je korunována úspěchem, tedy
výstupem na místě, ze kterého jsme ráno vyráželi. Jsme rádi (rády), že držíme sérii v nedodržení
plánů a zdokonalujeme tak sebe i pašeráky v umění improvizace. Za proběhlé strádání jsou pašeráci
odměněni jedlými zlatými dukáty politými tekutým strdím (a kávovými zrny pochopitelně).
Zítra vzhůru (na Špindlerovku) a dolů (za pokladem)!